Jdi na obsah Jdi na menu

 

Zn: Bydlím na ulici, mám domácí kino

Je velký omyl myslet si, že Čína je technologicky zaostalá země. Každý (!) má mobil. Naše nokie a siemensy byly proti jejich posledním výstřelkům mobilní mánie zastaralí trilobiti. Pro lepší představu uvedu příklad: pronajaly jsme si rozhrkaný a zrezivělý člun pro jízdu mezi vápencovými homolemi na řece Li (při Yangshuo). Člun se po deseti minutách porouchal a my i s průvodcem uvízli na ostrůvku uprostřed řeky. Průvodce nelenil a začal volat na všechny strany a sjednávat nápravu. Jeho dopravní prostředek byl v katastrofálním stavu, ale v komunikační technologii byl daleko před námi. Podle zdejších tarifů navíc určitě měsíčně zaplatí méně než já u Oskara. (rok 2005 - pozn. red)


Mao je velký, já ne

Jiný příklad, snad ještě více rozporuplný: procházely jsme vesničkou, kde dávají lišky dobrou noc nebo chcete-li chcípl pes. Obyvatelé úzkých uliček měli prašnou cestu jako pokračování obývacího pokoje nebo kuchyně, ale v každé temné místnosti, která šla otvorem místo dveří vidět, jasně zářila televizní obrazovka. A rozhodně ne nějaké pochybné kvality!

A jedna zmínka na závěr. Čína je bezpochyby komunistická země. Od začátku jsme se snažily najít známky totalitního režimu. Není to jednoduché, když je člověk cizinec: Číňané mají internet, velké společnosti, moderní budovy, dobře vybavené obchody, spoustu deníků, na každém rohu anglické tiskoviny, chovají se dosti tržně a lidé, se kterými jsme mluvili, dokonce cestovali více než my samy. Do jejich denního života proniknout nemůžeme, ale jeden problém je patrný. Pokaždé, když jsme zavedly řeč na režim nebo politiku vůbec, dostalo se nám vyhýbavé odpovědi. Někteří dělali, že nerozumí, někteří odváděli řeč jinam. Většinou jsme od dalších otázek rychle upustily a vrátily se k „přátelštějším“ tématům. Na našich cestách jsme ovšem jedinkrát neměly potíže s policií, nikdo nás neprohledával a procházely jsme navlas stejnými kontrolami jako samotní Číňané.

 

Náhledy fotografií ze složky Lidé