Jdi na obsah Jdi na menu

O lidech a komunikaci     

Od chvíle, kdy jsme vystoupily na letišti, jsme se staly součástí houfu. Co jiného očekávat, když se člověk ocitne v zemi s více než jednou miliardou obyvatel? Zpočátku působí všechen ten ruch a hemžení hodně únavně, ale cestovatelské nadšení to pomůže "přehlušit". Časem se nám podařilo zpochybnit také některé zakořeněné názory. Například že všichni Asiaté jsou stejní. Po několika dnech strávených v Číně není těžké rozlišit rysy v obličejích procházející většiny. Samy jsme se překvapivě často poznávaly podle výšky nebo barvy bundy, a to i přesto, že jsme jako „bělošky“ působily doslova jako pěst na oko. Naše viditelná jinakost vyvolávala u Číňanů velký zájem. I tříleté děti umí anglické slovíčko „hello“ a důsledně jej trénují. Neměly jsme tedy výraznější problémy v navazování komunikace.
          Ten hlavní kámen úrazu přišel, když jsme se SKUTEČNĚ potřebovaly něco dozvědět. Třeba odjezdy vlaků. Na nádražích, přestože se pyšní výmluvnými tabulemi TOURIST INFORMATION, byla naše domluva tristní. Nejčastěji jsme musely užívat tužky a papíru, po týdnu jsme si koupily anglicko-čínský slovník a na příslušné výrazy ukazovaly. Pokaždé se nám ale sám od sebe přihlásil někdo, kdo alespoň trochu mluvil anglicky. Obzvlášť sympatické bylo, že i když ten někdo anglicky neuměl, tak často přivedl vzdělanějšího kamaráda. Nezřídka se kolem nás vytvořila skupinka nápomocných lidiček.

Za jednu z hlavním povahových rysů Číňanů proto považuji vstřícnost a ochotu pomoci. Alespoň ve vztahu ke čtyřem holkám s batohy. Jeden z nezapomenutelných zážitků se odehrál na železničním nádraží v Nanningu, kde ač nikdo nemluvil anglicky, seběhli se zodpovědní úředníci (snad všichni), vyvedli nás ven a s dalšími přihlížejícími angažovanými lidmi postavili na zastávku správného autobusu.

Ach, ta hygiena

            Pro Evropana je hodně nezvyklý zdejší způsob hygieny. Číňané mají ve zvyku projevovat se velmi hlučně při jídle. A na ulici jsme byly zase plny obav, kdy nám přistane slina na botě. Pověstný zdejší zvyk neustále se odhleňovat se prý vláda snaží potlačit i formou pokut. Na veřejných prostranstvích tak lze najít tabule s nápisem NO SPITTING. Doufám – vzhledem k odstavcům výše - že někde poblíž byla tabule s touto připomínkou i v čínštině. 

Překvapením a novinkou také byly záchody, kterých jsou cca tři typy: klasický „náš“ splachovací záchod (hostely, hotely, lepší restaurace), známý turecký záchod (vlaky) a odporné betonové „stáje s kójemi“, které jsme měly tu čest navštěvovat při zastávkách podél cest. A i když jsme častěji narazily na první a druhou variantu, silou zvyku jsme použitý papír házely dovnitř, přestože se to nesmí!

pokračování

 

Náhledy fotografií ze složky Lidé