Jdi na obsah Jdi na menu

A co vlaky?

Vlaky v Číně se rozdělují na tzv. sleepery a seatery, tedy lůžkové vozy a klasické „na sezení.“ Sleepery se dále dělí na hard a soft, přičemž ty druhé jsou o dost dražší. Pro našince je určitě nejvhodnější využít hard-sleeperu, lůžko nejvíce připomíná normální postel, i když v jednom kupé se jich nachází ve třech patrech šest. Čím nižší, tím dražší. Ovšem cestování v nejvyšším patře s myšlenkou na ušetření se opět nevyplatí – jednou jsem takovou cestu absolvovala a téměř nespala kvůli nesnesitelnému horku. Horní postele jsou také kratší.


Železniční doprava patří k těm spolehlivějším, přesto je dvou- i vícehodinové zpoždění při celodenních přejezdech obvyklé.Vlaky jsou vždy vybavené buď termoskami (je fajn jednu mít s sebou) s horkou vodou, nebo samoohřívacími bojlery, čehož jsme hojně využívaly. K dispozici jsou záchody (oblíbené díry v zemi) a umyvadla se zrcadly. Každou chvílí ve vlacích prochází prodavači s jídlem, buď kuřetem s rýží, zeleninou nebo oříšky a třtinovými výhonky. Hlavní jídlo stojí 10 juanů a neodolatelně voní. Pokud jste se také setkali s názorem, že Číňané prakticky neustále jí nebo alespoň louskají oříšky, tak nyní můžu potvrdit, že je to pravda. Jídlo je nejoblíbenějším hobby. Na druhé místo se probojovaly zřejmě společenské hry.

Zkus bus

Jen jednou jsme chtěly vyzkoušet cestu dálkovým lůžkovým autobusem. Vyklubal se z toho hluboký zážitek; emoce mohla rozmělnit jen dobrá česká slivovice. Historka se odehrála takto: poté, co spadl most na cestě do Yunnanu, jsme se do této kýžené provincie nemohly autobusem dostat.
Ovšem na mou žádost řidič naznačil, že zastavit bude možné až za 2 hodiny.Proto nám jakýsi dobrý stařeček, z něhož se vyklubal naháněč cestujících, sehnal lístky aspoň do města Nanning. Ovšem vyfasovaly jsme lůžka úplně vzadu. Dlouhé akorát tak pro průměrně vzrostlého Asiata a úzké přibližně 60 cm. Sotva jsme se na ně usadily, začaly řidiči sáčkovat mezi naše postele pytle a bedny s pomeranči. Pár beden bychom jistě přežily, ale když začaly vznikat jakési sloupy, které by se jistě snadno převrhly, stala se situace závažnou. Nakonec jsme zúčastněným jejich záměr rozmluvily a bedny se ocitly pod různými postelemi. Slivovice na oslavu úspěchu způsobila pocit, že je nutné najít záchod.
Jen silný nátlak čtyř Češek jej donutil změnit plán. Zamhouřit oči po takovém vypětí nebylo možné, a to i přes dobrý zvyk autobusáků dojet do cíle a do rozednění nechat cestující spát. Pro příští časy jsme si již vybíraly autobusy jen na kratší vzdálenosti.

Zkus magnet

Ještě jeden způsob ukrácení času cestování v Šanghaji je možno využít: z mezinárodního letiště vyjíždí každých pět minut hypermoderní levitační vláček Maglev, který vás do centra Šanghaje dostane za pět minut, ale stojí 50 juanů. Na začátku cesty jsme si takovou investici dobře rozmyslely a ani na konci výpravy jsme nepodlehly svodům moderní techniky. Dobře jsme udělaly, první setkání s divokou jízdou v čínských ulicích přineslo intenzivní zážitek z autobusu řízeného řidičkou, kterou jsme rychle překřtily na Matrix.

Vzdušné cestování
Co se týče dopravy, do Číny je nejjednodušší spojení zřejmě Praha – Vídeň a s Austria Airlines do Šanghaje či Pekingu. Pro námi zvolené roční období (brzké jaro) byla jižnější Šanghaj lepším cílem. V této oblasti žádné zkušenosti nemáme, proto nezbývá než odkázat na průvodce.