Jdi na obsah Jdi na menu
15. 8. 2005

Doprava, tzn. nejkratší cesta neexistuje:)

Doprava v Číně je opravdu na samostatnou kapitolu. Číňané se přibližují k zaměstnání, do škol nebo do úřadů jakýmkoliv způsobem; dopravní ruch začíná někdy kolem čtvrté ráno a od té doby se ulicemi rozléhá neustálé troubení a rachot. Hluk je způsobený jednak zvykem řidičů upozorňovat klaksonem na okolnost, že vůbec jedou, jednak množstvím vozidel i jejich kvalitou.
Klasický obrázek Číňana na kole je stále možné vidět jak na několika proudové silnici v Šanghaji, tak v malé vesničce na západě státu. Na další samostatnou kapitolu by zřejmě byl výčet věcí a bytostí, které lze na kole převážet, včetně důmyslných technik samotného převozu.

Cestování ve městech

Šanghaj, Kunming a Guilin, velkoměsta, která jsme navštívily, jsou protkána sítí autobusů městské hromadné dopravy, jež dosahuje hodně vysokého počtu linek. Samozřejmě bylo pro nás nezbytné autobusů využít, zvláště když jsme se chtěly v Šanghaji projít po slavném nábřeží Bund. Jízdní řád jsme konzultovaly s rodilými mluvčími, tedy rukama a nohama. Vždy jsme se sice dostaly na určené místo, ale díky přehuštěným silnicím netrvala naše jízda míň než hodinu. Brzy jsme přišly na to, že v autobusech je nutné urvat sedadlo a držet se jej. Tradiční pouštění starších lidí na své místo se v Číně příliš nenosí.
Opuštěn se rozhodně necítí ani člověk, který využije dopravy podzemní – metra. V jeho stanicích nás upoutaly především cedule s výzvou, aby lidé nepadali do kolejí. A již obligátně - neplivali na zem. Specialitou je, že v metru se z rozhlasu linou nejen informace o aktuální a následující stanici, ale hlas neustále vyjmenovává všechny stanice, do kterých vlak míří. Nejobvyklejším obrázkem jsou autobusy nacpané lidmi, které se pomalu šinou ulicemi. Je to pro městskou dopravu určitě významná pomoc a nezbytnost, ale hodně únavný způsob cestování. Jízdné se platí přímo u řidiče vhozením 1-2 juanů do plechové schránky.

Nakonec jsme i my musely dát na rady zaměstnanců našeho hostelu, kteří nám od začátku chtěli objednat taxi. V Číně patří taxi k oblíbeným, vcelku levným a bezpečným způsobům, jak se dostat na dané místo alespoň s menším zpožděním, ne-li včas. Není neobvyklé, když vás veze řidič v rukavičkách, který se jemně snaží o konverzaci. Cena je vyšší než za autobus, ale ušetřený čas a možnost strávit více času prohlídkou zahrad nebo chrámu určitě za to stojí. Taxikáři v Šanghaji si účtují nástupní taxu 10 juanů. Asi dvacetikilometrová jízda (pozor, vzdálenosti v Číně se v poměru s její rozlohou neuvěřitelně zmenšují!) přijde přibližně na dvacku.